Daniel Herman
Úvod
Aktuality
Předvolební podpora
Přednášky
Životopis
Rozhlas
Televize
Tisk
Knihy
Galerie
Odkazy
Kontakt

Kameny zmizelých připomínají oběti nacismu

Poslechněte si pořad na Českém rozhlase

Výročí ukončení II. světové války v Evropě je i u nás vždy spojeno s řadou vzpomínkových akcí a oslav. V posledních dvaceti letech jsou tyto oslavy barevné a neopomínají nikoho, kdo se na osvobození naší vlasti významnou měrou podílel. Na Moravě a ve východní části České republiky se vzpomíná na Rudou armádu, která vytlačovala nacistická vojska z východu, zatímco v jihozápadní části republiky vlají především americké prapory a jezdí historická vojenská auta s bílými hvězdami.

Už to samo je velký rozdíl od časů před listopadem 1989. My pamětníci si dobře vzpomínáme na dobu, kdy bylo kladení věnců u válečných památníků v jihozápadních Čechách americkými velvyslanci ostře sledováno všudypřítomnou komunistickou státní bezpečností, která následně věnce odstraňovala a identifikované tváře účastníků volala k výslechu. Dobře si vzpomínám, jak jsme z Rádia Svobodná Evropa zjišťovali trasu amerických diplomatů, jinak tehdejšími režimními médii všemožně utajovanou.

Dnes tedy, bohudíky, takovéto problémy řešit nemusíme a události II. světové války můžeme studovat se stále větší otevřeností, jak o tom svědčí například i nedávné otevření ruských archivů, které se týkají katyňské tragedie.

Mezi zajímavé a nové formy vzpomínání na válečná utrpení patří i projekt instalace pamětních kamenů holocaustu v chodnících řady evropských měst. Tyto kameny mají rozměry 10x10x10 centimetrů a jsou osazeny malou mosaznou leštěnou destičkou, na které je vyryto jméno oběti, rok narození, datum transportu i datum a místo smrti, pokud je samozřejmě známo. Kostky jsou položeny do chodníku, nejčastěji před dům, kde ten člověk žil, než byl transportován. Projekt Kameny zmizelých nepřipomíná oběti jako čísla v dávné minulosti, ale jako konkrétní lidi, kteří mezi námi žili.

Autorem celé myšlenky je německý umělec Günter Demnig, který tento projekt nazval Stolpersteine, tedy kameny, o které se zakopává. To je myšleno pochopitelně obrazně, ve smyslu upozornění na události, na které bychom nikdy neměli zapomínat. Kameny v zemi jsou vždy zapuštěné do chodníku, písmena jsou poměrně malá, aby se člověk musel sklonit a přečíst si jméno, příjmení a stručný osud toho člověka a vlastně se tak pokloní jeho památce.

Po Evropě je už takových pamětních kamenů instalováno kolem 15 tisíc. Mimo jiné v Německu, v Nizozemsku, v Rakousku nebo v Itálii. Již dva roky se kameny instalují i u nás, především v Praze, ale projekt se začíná rozšiřovat i do dalších měst. Ten první pražský byl symbolicky položen v předvečer jednoho z hlavních židovských svátků Dne smíření v roce 2008. Připomíná Maxe Ecksteina, který zahynul v koncentračním táboře v Lodži, do nějž ho nacisté deportovali v roce 1941.

Někteří kritici tomuto projektu vyčítají, že lidé mohou po jménech obětí holocaustu doslova šlapat nebo destičky znečišťovat. S odporem se projekt potýká například i v některých oblastech bývalé NDR, kde už bylo 41 těchto drobných památníčků poškozeno a ve městě Halle dokonce bylo osm z nich ukradeno. Také Polsko již udělená povolení k instalaci v některých svých městech stáhlo. U nás se realizace projektu ujala Česká unie židovské mládeže. Kameny zmizelých mají být důstojnou památkou obětí holocaustu. Nejedná se pouze o Židy, ale také o Romy, tělesně postižené nebo politické odbojáře.

Jsem přesvědčen, že jde o zajímavou formu vzpomínání na naše bývalé spoluobčany, jejichž životní pouť byla drasticky přerušena lidskou nesnášenlivostí a nenávistí. Tak až někde v chodníku budeme takový Stolperstein překračovat, vzpomeňme na ně s úctou a uvědomme si, že život ve svobodě není vůbec samozřejmý. Že záleží také trochu na každém z nás, aby v budoucnu už nemusely být žádné památníky obětí válek stavěny. Vždyť to, že osudy naše jsou v našich rukou, je obrovskou příležitostí a nabídkou Prozřetelnosti, která nebyla zdaleka dána každé generaci.

 

Pro ČRo 6 Daniel Herman 6. 5. 2010