Daniel Herman
Úvod
Aktuality
Předvolební podpora
Přednášky
Životopis
Rozhlas
Televize
Tisk
Knihy
Galerie
Odkazy
Kontakt

Listopadová výročí optikou věčnosti

Poslechněte si pořad na Českém rozhlase

Hřbitovy i hřbitůvky po celé naší zemi se v prvních listopadových dnech každoročně rozzáří mihotavými světélky svíček a rozkvétají podzimními květy ozdobených hrobů. V tyto dny častěji než jindy vzpomínáme na ty, kteří již překročili práh mezi časem a věčností.

Nad tajemstvím života a smrti se v dušičkovém čase zamýšlejí hojněji i lidé, kteří se jinak posledními věcmi člověka ve svých myšlenkách příliš nezabývají. Světélka, která pak hlavně ve večerních hodinách problikávají ze hřbitovů podzimním šerem dloužících se večerů, jsou výrazem vzpomínky, a alespoň u některých lidí jistě i vyjádřením víry ve vítězství života nad smrtí.

Odchod z tohoto světa může mít velmi různorodou podobu. Někdy v kruhu svých nejbližších, jindy při nečekané dopravní nehodě. Někdy za plné péče zdravotníků v nemocničním pokoji či na operačním sále, jindy naopak následkem zlého zacházení v opuštěnosti vězeňské kopky či na popravišti.

Začátek listopadu je spojen s jedním smutným výročím, které nám připomíná právě ty, kteří zahynuli násilnou rukou bolševiků při politickém puči v Rusku 7. listopadu roku 1917 a ve dnech, měsících i létech následujících. Toto datum poznamenalo moderní dějiny tak výrazně, jako málokteré jiné. Někteří historikové zastávají názor, že se jedná dokonce o nejzásadnější datum celého dvacátého století. Můžeme bez nadsázky říci, že tehdejší události v Rusku nadlouho vykloubily běh evropských i světových dějin.

Evropu v té době již třetím rokem vysilovala 1. světová válka. K bolševickému puči by pravděpodobně nedošlo, kdyby tato válka evropské země tolik nevyčerpávala. Mezi prvními ji nepřestálo právě Rusko. Tragický konec carské rodiny předznamenal pak tragické pokračování likvidace ruské společnosti a její přerod v nemilosrdnou komunistickou despocii.

„Střetly se v divném souboji život a smrt. Je po boji.“ Zpívá se v jedné duchovní písni. „Víme, že Kristus z hrobu vstal, vpravdě byl vzkříšen světa král,“ pokračuje radostný křesťanský chvalozpěv. To jsou slova zpívající o naději. Mnohokrát jsem si na ně vzpomněl, když se bezbožecký komunistický režim snažil lidem vnutit myšlenku, že je zde na věčné časy, jak před listopadem 1989 hlásala nespočetná politická hesla.

„Střetly se v divném souboji život a smrt. Je po boji.“, vytane mi vždy na mysli, když v těchto dnech vzpomínám na ty, kteří umírali v naději na svobodu, ve které budou moci žít budoucí generace jejich potomků.

Touha po svobodě a nesmiřitelnost s nespravedlností byly často základními motivy mnohdy nerovných soubojů hrdinů, kteří se neváhali s odhodláním postavit nastupující totalitní moci, jako kdysi drobný David proti mohutnému Goliášovi. Davidovou výzbrojí byla především nezlomná víra ve spravedlnost a ve vítězství dobra nad zlem.

Příběh o Davidovi a Goliášovi je sice příběhem z biblického dávnověku, je ale také silnou motivací pro zásadové postoje v každé době a situaci, která vyžaduje nekompromisní odmítnutí kolaborace se zlem. Lidé, kteří tyto životní postoje zastávají, si právem zaslouží naši úctu. 

Vzpomeňme si na ně, když rozsvěcujeme dušičková světélka na hrobech svých drahých. Je třeba nezapomínat, protože ideje totalitního komunismu, které prokázaly svoji nebezpečnost všude tam, kdekoli se jejich nositelé dostali k moci, jsou stále přítomné i v naší současnosti.

Za pár dní tomu bude již 21 let, kdy byla 12. listopadu roku 1989 v Římě papežem Janem Pavlem II. zařazena do seznamu svatých česká princezna Anežka Přemyslovna jako příklad a vzor lidských ctností. Jedna starobylá legenda říká, že se do české země vrátí dobré časy, až budou nalezeny ostatky Anežky Přemyslovny, což bylo právě předpokladem jejího svatořečení.

Je to pouhá náhoda nebo splněné proroctví, že pět dnů po Anežčině kanonizaci padl v její pozemské vlasti režim, který nás na dlouhá čtyři desetiletí učinil nesvéprávnou kolonií sovětského impéria?

Jsem přesvědčen, že je dobře si na tyto souvislosti občas vzpomenout a uvědomit si hodnotu svobody, ve které můžeme žít. Je to možná jeden konkrétní návod, jak čelit špatné náladě a tím i šíření nebezpečného podhoubí, z kterého kdysi vzešly osudné výstřely z křižníku Aurora, které tak neblaze poznamenaly svět.

 

Pro ČRo 6 Daniel Herman 4. 11. 2010