Daniel Herman
Úvod
Aktuality
Předvolební podpora
Přednášky
Životopis
Rozhlas
Televize
Tisk
Knihy
Galerie
Odkazy
Kontakt

Německá cesta k vyrovnávání se s minulostí

Poslechněte si pořad na Českém rozhlase

Výročí okupace Čech a Moravy jednotkami hitlerovského Německa 15. března roku 1939 patří k historickým momentům, které se vepsaly velmi výrazným písmem do našich dějin. Události, které pak následovaly, byly mnohokrát a různým způsobem zpracovávány a předkládány veřejnosti, takže se snad vcelku podařilo vytvořit alespoň všeobecný přehled o této velmi těžké a smutné etapě naší historie. Jinou otázkou je, zda se také podařilo vytvořit dostatečnou dávku imunity do budoucna, aby podobný morový bacil nemohl naši, ale ani světovou společnost již nikdy více infikovat.

S touto otázkou úzce souvisí schopnost vyrovnávání se s totalitní minulostí, ať už v její hnědé nebo rudé podobě. Ani v jednom případě nejsme v tomto procesu osamoceni. Obě totality, které ve 20. století zasáhly značnou část světa, včetně střední Evropy, po sobě zanechaly nejen spoušť a miliony obětí, ale i řadu otevřených palčivých otázek, kterými je potřebné se zabývat.

Země, která se musela se svou minulostí vypořádávat nejintenzivněji, je bezesporu Německo. Proces denacifikace byl bolestivý a dlouhý. Většina historiků se však shoduje na tom, že byl poctivý a vcelku úspěšný. To mohu potvrdit i na základě osobní zkušenosti, protože jsem v Německu studoval, mám tam nejen příbuzné, ale i řadu přátel, s nimiž jsem tyto otázky často diskutoval. Svoji důležitou roli zde jistě hrály aktivity spojenců, kteří se po Druhé světové válce velkou měrou zasloužili o vybudování demokratické Spolkové republiky Německo.

Jiným vývojem prošla východní část Německa, kde jeden totalitní systém byl vystřídán druhým. Naprosté absurdity se zde staly skutečností. Vzpomeňme jen na Berlínskou zeď, která obkroužila velkou část Berlína jenom proto, aby zabránila občanům komunisty ovládané části města i Německa rozhodnout se svobodně, zda chtějí žít podle komunistického diktátu nebo sami rozhodovat o svém životě. Ještě v roce 1989 stál tento děsivý symbol studené války v Evropě zmařené lidské životy.

Po znovusjednocení Německa se stal neúspěšný komunistický experiment, který vešel do dějin jako tzv. NDR, celoněmeckým dědictvím a tedy i další výzvou k vyrovnávání se s vlastní minulostí. Převzetí západoněmeckého politického i právního systému sice usnadnilo integraci nových spolkových zemí, avšak problémy s vyrovnáváním se s minulostí zůstaly. Proto záhy po sjednocení země vznikl Úřad spolkového zmocněnce pro materiály bývalé východoněmecké státní bezpečnosti STASI, v jehož čele stanul známý obránce lidských práv ve východním Německu evangelický reverend Joachim Gauck, který úřad vedl deset let. Z jeho rukou převzala vedení instituce Marianne Birthler, která v polovině března letošního roku předává rovněž po deseti letech vedení novináři a zastánci lidských práv v bývalé NDR čtyřiapadesátiletému Rolandu Jahnovi.

Roland Jahn byl letos v lednu zvolen do čela úřadu většinou 93 % hlasů poslankyň a poslanců Spolkového sněmu na první funkční období pěti let. Volby ve Spolkovém sněmu byl kromě stávající zmocněnkyně přítomen i zakladatel Joachim Gauck. Volba nového spolkového zmocněnce pro materiály bývalé východoněmecké státní bezpečnosti STASI byla opravdu inspirujícím zážitkem. Při poděkování končící šéfce úřadu i jejímu předchůdci za dosavadní práci všichni poslanci povstali a potleskem vyjádřili uznání jejich práci, kterou vykonali na poli vyrovnávání se s komunistickou totalitní minulostí. Měl jsem tu čest být volbě přítomen a jako první zástupce mezinárodní komunity novému spolkovému zmocněnci ke zvolení pogratulovat.     

Poblíž Spolkového sněmu, u Brandenburské brány, se nachází známý stélový berlínský památník šesti milionů nacisty zavražděných Židů. Rozkládá se na místě, kudy procházela Berlínská zeď a v době Třetí říše zde stálo Göbbelsovo ministerstvo propagandy. Neblahá minulost nacistické i komunistické totality je zde připomínána tak, aby si každý návštěvník či obyvatel Berlína mohl uvědomit hodnotu svobody, ve které je nám dnes dáno žít. Je třeba si uvědomovat, že svoboda není samozřejmostí, ale vysokou hodnotou, kterou je nutno hájit a mnohdy i vybojovávat právě ve střetech s nejrůznějšími formami nesvobody a útlaku.

Vyrovnávání se s totalitní minulostí nejen na domácím poli, ale i intenzivní spolupráce v této oblasti na mezinárodní úrovni je totiž důležitou podporou při posilování výše zmíněného imunitního systému společnosti proti rizikům a svodům dnešních totalitarismů v jejich různých podobách a zabarveních.

 

Pro ČRo 6 Daniel Herman 3. 3. 2011