Daniel Herman
Úvod
Aktuality
Předvolební podpora
Přednášky
Životopis
Rozhlas
Televize
Tisk
Knihy
Galerie
Odkazy
Kontakt

Podzimní výročí české státnosti

Poslechněte si pořad na Českém rozhlase

Začátek podzimu je v našem kalendáři vyhrazen několika výročím a památným událostem, které jsou spojené s českou státností. Výročí a události, které si připomínáme, se nám dnes možná zdají samozřejmá, ale pro naše předky – svědky oněch událostí – znamenala otázka české státnosti mnohé boje a často i velké oběti.

Konec měsíce září je již po staletí neodmyslitelně spojen s osobností přemyslovského knížete a patrona české země – svatého Václava. Svatováclavská tradice patří k milníkům, které provázejí prakticky celé dějiny naší země. Stojí u kořenů české státnosti, setkáváme se s ní v průběhu středověku a svou podobu jí vtiskly i různé etapy naší novodobé historie. Zvláště v těžkých dobách z ní naši předkové čerpali posilu a inspiraci pro svůj život. Obraz svatého Václava je na pečetích zemského soudu i pražské univerzity. Před světcovou sochou byly v roce 1848 formulovány české státoprávní požadavky a v roce 1918 čtena zpráva o vyhlášení československé samostatnosti. I v novodobé historii se kolem sochy sv. Václava na Václavském náměstí scházeli lidé v dramatických okamžicích, například v roce 1968 nebo 1989. Václavova památka je v povědomí naší veřejnosti stále živá.

Svatému Václavovi patří čestné místo v zástupu těch, které nazýváme patrony české země. Již sama skutečnost, že se na knížete Václava nezapomnělo ani po více než tisícovce let, svědčí o tom, že byl osobností mimořádného významu. Rozhodně překročil horizont své doby a položil dobré, hluboce ukotvené základy naší země, na nichž můžeme dále stavět i na prahu jedenadvacátého století. Právě z těchto důvodů je jeho svátek – 28. září – v kalendáři vyznačen červenou barvou, jako Státní svátek a Den české státnosti.

Na samý konec měsíce září připadá zároveň i jedno z nejsmutnějších výročí naší novodobé historie. V noci z 29. na 30. září 1938 byla v Mnichově podepsána tzv. Mnichovská dohoda neboli Mnichovský diktát. Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se tehdy dohodli, že Československo musí do 10. října odstoupit svá pohraniční území obývané převážně německy hovořícím obyvatelstvem Německé říši. Zástupci československé strany byli sice přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Mnichovská dohoda znamenala vyvrcholení Hitlerových snah rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy.

Dodnes je tento akt odstrašujícím příkladem appeasementu, neboli politiky ústupků a smiřování za každou cenu. Za pozitivní poučení z této smutné události můžeme snad označit fakt, že dodnes slouží jako příklad selhání demokracie tváří v tvář diktátorství a totalitě.

Právě z této zkušenosti čerpali v nedávné době např. i bojovníci proti íránskému islamistickému režimu při své snaze přesvědčit evropské politiky o potřebě označit současný teheránský režim za státní terorismus, postavit jej do mezinárodní izolace a podporovat ty, kteří proti tomuto totalitnímu režimu bojují. Podle představitelů svobodné exilové íránské Národní rady se postoje vůči íránské opozici někdy podobají situaci v Evropě před 70 lety, kdy evropští státníci dojednávali s Hitlerem mír za každou cenu. Zástupci íránské exilové Národní rady navštěvovali z tohoto důvodu koncem roku 2008 častokrát Prahu. Setkávali se zde s řadou veřejně činných osobností a se zákonodárci obou komor našeho parlamentu. Hlavním cílem těchto návštěv tehdy bylo získávat v Praze podporu pro to, aby z evropské černé listiny teroristických organizací byla vyškrtnuta organizace Lidoví mudžahedíni Íránu, která bojuje proti současnému režimu a fundamentalistické vládě mulláhů. To se skutečně podařilo a počátkem roku 2009, v době našeho předsednictví v Evropské unii, k přehodnocení dosavadních postojů a vyškrtnutí z evropské teroristické listiny došlo. Poučení z Mnichovského diktátu tedy může sloužit při řešení aktuálních politických otázek i dnes.

A postupujeme-li kalendářem dále, pak přesně měsíc po svátku sv. Václava, dne 28. října slavíme další Státní svátek, kdy si připomínáme Den vzniku samostatného československého státu v roce 1918. Zrod 1. Československé republiky, demokratické principy, na nichž spočívala a osobnost jejího zakladatele a prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, patří i dnes k základům, na kterých se snažíme budovat naši současnou demokracii.

Společný československý stát již sice neexistuje, ale spolupráce samostatných svobodných a demokratických států Čechů a Slováků v rámci společného evropského domu navazuje na zdravé tradice evropské vzájemnosti a vytváří dobrý předpoklad pro širokou spolupráci národů středoevropského regionu. Všech těchto tradic naší státnosti bychom si měli být vědomi, až budeme v polovině října přistupovat k volebním urnám, abychom využili práva svobodných občanů svobodného státu a svým hlasem přispěli k pokračování nastoupené cesty naší země, kterou již před tisícovkou let ukázal svatý kníže Václav.

 

Pro ČRo 6 Daniel Herman 7. 10. 2010