Daniel Herman
Úvod
Aktuality
Předvolební podpora
Přednášky
Životopis
Rozhlas
Televize
Tisk
Knihy
Galerie
Odkazy
Kontakt

Přemítání tříkrálové

Poslechněte si pořad na Českém rozhlase

Zítřejší nedělí končí liturgicky, tedy v bohoslužebném smyslu, vánoční doba. Každý rok začíná i končí v náručí těchto poetických svátků. Vánoční svátky mají dva hlavní vrcholy. Jedním z nich je 25. prosinec - Narození Páně neboli Boží Hod vánoční spolu se svým předvečerem – Štědrým večerem. Druhým vrcholem je Slavnost Zjevení Páně, nebo lidovým názvem Tří králů, která připadá na 6. leden. Následující nedělí svátkem Křtu Páně pak podle církevního kalendáře končí vánoční doba. Zatímco Boží Hod vánoční je oslavou příchodu Mesiáše podle dávných předpovědí izraelských proroků, Slavnost Zjevení Páně připomíná příchod reprezentantů vzdálených národů, kteří přinášejí nově narozenému Vykupiteli své dary a holdují mu jako svému králi. Tito starodávní mudrci jakoby reprezentovali celou lidskou rodinu, všechna etnika a kultury. Proto bývají i v našich betlémech tři králové oblečeni do cizokrajných rouch a doprovázeni různými exotickými zvířaty.

V průběhu staletí se Vánoce staly nejpoetičtějšími svátky, spojenými s mnoha zvyky, folklorními tradicemi a obyčeji všech obydlených kontinentů světa. I v tak sekularizované zemi, jakou je dnešní Česká republika, jsou vánoční svátky nepřehlédnutelně přítomné už někdy od začátku října. I lidé, kteří už mnohdy ani pořádně neznají duchovní základ těchto svátků, Vánoce slaví. Nejrůznější národy si vánoční příběh natolik přivlastnily, že se stal nedílnou součástí jejich vlastní kultury a identity, stejně jako jsou třeba pro nás typické Ladovy vánoční obrázky. Setkáváme se tak s černým Jezulátkem, stejně jako s jeho matkou Marií se šikmýma očima či svatým Josefem s typicky severskými rysy skandinávského mladíka.

Asi před patnácti lety jsem se zúčastnil ve filipínské Manile zvláštní události. Některé české firmy, které chtěly uzavřít na Filipínách obchody, se rozhodly uspořádat v této ostrovní asijské zemi české dny, které upoutají pozornost veřejnosti na naši republiku a mohou tak napomoci získat zájem o nabídku českých podniků. Zkušení byznysmeni přemýšleli, co by mohlo na filipínskou veřejnost efektivně zapůsobit. Vzpomněli si, že Filipínci velmi uctívají božské Dítě - El Nino, které je podobou Pražského Jezulátka. Kult Jezulátka přinesli na Filipíny Španělé, kteří měli filipínské ostrovy pod svou koloniální správou, a tato úcta se tam velmi rozšířila.

Byla tedy vyrobena přesná kopie Pražského Jezulátka, která byla u příležitosti českých dní slavnostně darována manilské katedrále. Pár dní, než došlo k vlastnímu předání sošky do katedrály, soutěžily mezi sebou mnohé významné místní osobnosti o to, aby mohly Jezulátko mít u sebe doma a střežit ho jako oko v hlavě. V den slavnosti byl hlavní chrám zcela zaplněn poutníky, kteří přišli, aby sošku Jezulátka z daleké Prahy na vlastní oči viděli.

Zájem o Českou republiku byl zaručen a některé ze zúčastněných firem uzavřely výhodné obchody. Manila uspořádala při této příležitosti zajímavou výstavu ztvárnění Jezulátka a vánočního příběhu, jak je zobrazován nejen na jednotlivých filipínských ostrovech, ale i v různých zemích světa. Výstavu jsem tehdy navštívil a uviděl jsem opravdu velmi rozdílná pojetí náboženské úcty k malému Ježíšovi.

Na výstavě byl například malý Ježíš jako venkovský rybář se sítěmi. Další zpodobnění ukazovalo Ježíška jako prodavače na místním trhu, jiné zase jako studenta se sešity v podpaží. Další soška představovala Ježíše jako chemika v laboratoři, jiná pak jako mladého intelektuála s brýlemi. Některé sošky byly oblečené v tradičních krojích, jiné v šatech obvyklých v době svého vzniku, ty současné třeba mladého Ježíše v klasických modrých džínách.

Uvědomil jsem si, jak výstižný je novozákonní obraz mudrců od Východu, kteří přicházejí pozdravit do judského Betléma svého krále. Poselství tříkrálového svátku je dnes vysoce aktuální i ve svém nadnárodním a mnohakulturním rozměru pro současný globalizovaný svět. Hovoří totiž o solidaritě mezi národy a lásce mezi lidmi, které je v každé době tolik potřeba. Možná právě proto, že je dnes tohoto zboží nedostatek, vypadá náš svět tak, jak vypadá. Není to ale rozhodně důvod k rezignaci a beznaději. Naopak, ve sváteční dny, které pomalu končí, jsme měli možnost se znovu inspirovat prastarým příběhem, který dodnes neztratil nic na své aktuálnosti. Pokud se nám to alespoň trochu podařilo, pak snad i my zahlédneme jas Betlémské hvězdy, která bude svou září osvětlovat naše cesty novým rokem.

 

Pro ČRo 6 Daniel Herman 8. 1. 2011