Daniel Herman
Úvod
Aktuality
Předvolební podpora
Přednášky
Životopis
Rozhlas
Televize
Tisk
Knihy
Galerie
Odkazy
Kontakt

Svatý Mikuláš stále přichází...

Poslechněte si pořad na Českém rozhlase

Den sv. Mikuláše patří mezi starobylé svátky, k jejichž oživení došlo po zhroucení komunistického režimu před dvaceti lety. Ten, jak je známo, svátkům s duchovní tématikou příliš nepřál a snažil se je nahradit svými ceremoniemi. Je až s podivem, jak bývalý režim kopíroval náboženská procesí s korouhvemi, která nahradil průvody s transparenty a hesly. Například křtiny mělo zase nahrazovat vítání občánků na národním výboru. Někteří zvláště uvědomělí novomanželé se dokonce přicházeli klanět a klást věnce k sochám stranických a státních představitelů.

Ale i v takto demagogicky zpracovávaném ovzduší vždy existovaly svátky s náboženským obsahem, které odolávaly státní ideologii. Vedle nejpopulárnějších Vánoc a Velikonoc to byl právě sv. Mikuláš. Nevytlačil ho ani ze Sibiře importovaný Děda Mráz. Lze spekulovat o tom, proč se právě svátek sv. Mikuláše těší takové oblibě. Může to vycházet z pověstné stědrosti tohoto muže, která zůstává trvalou inspirací napříč staletími, kulturami i společensko-politickými systémy.

Štědrost sv. Mikuláše vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce. Ten se rozhodl prodat své dcery do nevěstince. Když se o tom dozvěděl biskup Mikuláš, zadluženou rodinu obdaroval. Otec tak mohl nejen splatit dluhy, ale měl ještě na věno svých dcer. Právě z této legendy vychází i obvyklé znázorňování světce se třemi zlatými jablky položenými na knize.

Obliba biskupa Mikuláše je rozšířená na několika kontinentech již dlouhá staletí. Nejprve se Mikulášův kult rozšířil v 5. a 6. století v Řecku, později i ve slovanských zemích. K největšímu uctívání sv. Mikuláše došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby zemským patronem. Od 10. století je svatomikulášská úcta známá v západní Evropě i na britských ostrovech a od 11. století v Itálii, kam italští piráti přenesli uloupené Mikulášovy ostatky. Dodnes jsou uloženy ve stejnojmenné bazilice v jihoitalském městě Bari.

Vzhledem ke značné časové vzdálenosti nemáme dnes k dispozici mnoho ověřených historických údajů, které by nám osobnost tohoto zajímavého člověka přibližovaly. Ale některé přece existují.

Mikuláš se narodil kolem roku 270 v řeckém Patrasu. Když mu bylo asi třicet let, stal se biskupem v Myře na území dnešního Turecka. Při pronásledování křesťanů, které krátce na to vypuklo, Mikuláš padl kolem roku 310 do zajetí a následně do žaláře, kde přestál i mučení. Z vězení se však dostal a v roce 325 vystoupil na Nicejském koncilu. Zemřel někdy kolem roku 340, snad právě 6. prosince. Více o jeho životě a působení s jistotou nevíme.

Co ale víme je fakt, že sv. Mikuláš s železnou pravidelností 5. prosince večer každý rok přichází. I ve věku významných vědeckých objevů a dříve jen těžko představitelných technických vynálezů zůstává atraktivní postava člověka, který žil před více než půldruhým tisícem let ve východním Středomoří a dokázal zmírnit bídu přinejmenším jedné konkrétní rodiny.

Dodnes si mnohde malé děti dávají za okno punčochu a nemohou dospat očekáváním, zda v ní ráno najdou sladkosti nebo jen brambory a někde třeba i uhlí. Dodnes dokáže rozzářit jejich oči postava muže s mitrou na hlavě a biskupskou berlou v ruce, která přichází jakoby z pohádkového světa a sklání se k nim s dobrotou a štědrostí. Sv. Mikuláš zůstává stálicí, kterou nazastínil ani novodobý Santa Klaus, který je ovšem jen jeho zámořským příbuzným. Pouze vyměnil tradiční liturgický úbor svého evropského kolegy za severský červený kožíšek a bíle lemovanou čapku a své soby řídí do dětských příbytků až o Vánocích. Ale i jeho jméno prozrazuje, že jen mladším příbuzným biskupa z turecké Myry, svatého Mikuláše, tedy Nikolause.

Ať už tedy přináší dětem dárky ten či onen, na začátku prosince či až v jeho třetí dekádě, zůstává poselství prosincových svátků stejné. Dokázat obdarovat, potešit druhého a sdělit mu: mám tě rád, je centrálním sdělením druhému člověku. Do řady těchto obdarovávacích svátků s duchovním obsahem, které našly své místo v prosincovém kalendáři, patří i týdenní židovský svátek světel Chanuka, při němž děti rovněž dostávají drobné dárky.

Řada součastníků biskupa Mikuláše byli mnohem významnější a vlivnější lidé tehdejšího světa. Avšak nepřestoupili práh své doby. Jména a památku valné většiny z nich navždy zasypal písek středomořských pouští a jen někteří z těch nejmocnějších vstoupili na stránky dějepisů. Pouze památka biskupa Mikuláše zůstává živá a zdá se nepřekonatelná. Možná je to proto, že pochopil biblickou zásadu, že dávat je blaženější než dostávat. Zkusme jít v jeho šlépějích a rozdávat světlo jeho dobrého příkladu těm, s nimiž se na své cestě potkáme.

 

Pro ČRo 6 Daniel Herman 3. 12. 2009