Daniel Herman
Úvod
Aktuality
Předvolební podpora
Přednášky
Životopis
Rozhlas
Televize
Tisk
Knihy
Galerie
Odkazy
Kontakt

Vzpomínka na Tři krále – Balabána – Mašína – Morávka

Poslechněte si pořad na Českém rozhlase

V Kolíně a v Lošanech si kolem poloviny září každoročně připomínáme tři významné osobnosti našeho protinacistického odboje, štábního kapitána Václava Morávka, podplukovníka Josefa Mašína a podplukovníka Josefa Balabána. Proslulá skupina Tří králů – Balabán – Mašín – Morávek – vstoupila do dějin jako jedna z nejvýznamnějších odbojových skupin, které se postavily nacistické okupaci tváří v tvář.

Odbojová skupina se začala formovat záhy po okupaci zbytku republiky v březnu 1939. Tři králové a jejich další spolupracovníci dodržovali přísné konspirační metody, díky nimž se jim dařilo odolávat pronikání konfidentů gestapa. Přežili i těžký rok 1940, ve kterém se nacistickým bezpečnostním orgánům podařilo zlikvidovat celou řadu dalších buněk odboje. Zbytky odbojářů se pak sloučily do nové organizace Ústředního vedení odboje domácího, tzv. ÚVOD, který zastřešoval jinak samostatně fungující skupiny. Tři krále v ÚVODu zastupoval Josef Balabán.

Jako prvního ze Tří králů se gestapu podařilo 22. dubna 1941 dopadnout právě Josefa Balabána. Během krátké přestřelky byl zraněn a zatčen. Přestože ho vyšetřovatelé při výslechu podrobili mučení, své spolupracovníky neprozradil. Popraven byl 3. října 1941.

Jako druhý byl 13. května 1941 zatčen Josef Mašín, když zajišťoval radiové vysílání do Londýna. Do bytu, z něhož se vysílalo, vpadlo gestapo. Mašín, který střelbou kryl ústup svých spolubojovníků, jednoho z gestapáků zranil, ale sám, také již zraněný byl zatčen a umístěn do vězeňské nemocnice, odkud byl posléze přemístěn na Pankrác. I on byl při výsleších mučen, ale nic neprozradil. Zemřel 30. června 1942 před popravčí četou na kobyliské střelnici.

Václav Morávek, jako jediný z trojice, mohl nejdéle pokračovat v ilegální činnosti. Avšak při pokusu osvobodit některé již zatčené odbojáře při přestřelce u Prašného mostu v Praze Václav Morávek 21. března 1942 zahynul.

Každá generace potřebuje konkrétní příklady statečných lidí, kteří dokázali odolat mnohdy silným svodům pragmatických postojů široké šedé zóny. Dokázat vybočit z řady a postavit se třeba i za cenu velkých rizik a obětí zlu vyžaduje velkou vnitřní sílu a odvahu. Takovouto štafetu svobody převzali od svého otce protinacistického odbojáře Josefa Mašína jeho synové, bojovníci odboje III., nedávno zesnulý Ctirad a jeho bratr Josef, kteří se dokázali po pouhých několika letech postavit se zbraní v ruce nové totalitě, tentokrát komunistické. Právě proto je tolik třeba nezapomínat na osobnosti, které dokázaly čestně donést čistý štít až k branám Věčnosti. Václav Morávek, Josef Mašín a Josef Balabán jsou lidmi, kteří svým životem dosvědčují, že existují hodnoty, pro které má smysl přinést i oběť nejvyšší. 

U pamětní desky Václava Morávka v Kolíně a u památníku Josefa Mašína v Lošanech si každoročně tyto osobnosti a hodnoty, které vyznávaly, připomínáme. Neshromažďujeme se ale kolem pomníků jenom proto, abychom vzpomínali. Scházíme se na takových místech i proto, abychom sami sobě, ale i celé společnosti připomínali, že svoboda není ani dnes samozřejmostí. Svoboda poskytuje prostor, je možností a vybídkou k tomu tento prostor vyplnit.

Na úmrtním oznámení již zmíněného Ctirada Mašína stojí: K tomu, aby zlo triumfovalo, stačí, že dobří lidé nic neudělají. K rozlišování mezi pšenicí a plevelem, mezi dobrou a zlou setbou, vybízí i biblická moudrost. Zda kolem nás převáží dobro nebo zlo, záleží do jisté míry také na každém z nás.

Evangelický pastor na pohřbu Ctirada Mašína v americkém Clevelandu v srpnu tohoto roku mimo jiné řekl: A tak je na místě, aby v této chvíli zazněly otázky, které mnozí opakují na adresu odbojářů. Proč to dělali, když neměli šanci něco zásadního změnit? Proč riskovali životy své i svých blízkých? Museli sáhnout i ke zbraním? Jistě, že nemuseli. Nemuseli nic z toho. Ovšem poznali, že každé vyklizení pozic dobra znamená, že na uprázdněné místo se prodere zlo. A zlo se tehdy činilo – v podobě poprav a věznění nevinných, krádeže majetku, devastace životního prostředí i duší. Ti, kteří se tomu postavili, jakkoli v té chvíli bez šance, nám pomohli komunistické běsnění nazvat pravým jménem. A tím nám dali odvahu bránit se zlu a horlit pro dobro. Konec citátu.

Tato moudrá slova křesťanského teologa lze vztáhnout na jakoukoli formu totalitního násilí, hnědého, rudého či jiného. Můžeme si tedy jenom přát, aby odkaz slavných Tří králů – Balabána – Mašína - Morávka a jejich spolubojovníků inspiroval stále nové následovníky, kteří budou stát na stráži svobody.   

 

Pro ČRo 6 Daniel Herman 17. 9. 2011