Daniel Herman
Úvod
Aktuality
Předvolební podpora
Přednášky
Životopis
Rozhlas
Televize
Tisk
Knihy
Galerie
Odkazy
Kontakt

Zamyšlení nad 8. výročím 11. září roku 2001

Poslechněte si pořad na Českém rozhlase

11. zářím roku 2001 prý začalo 21. století, říkají někteří politologové. Jisté je, že události tohoto dne významně ovlivnily běh světa. Sám způsob a rozsah teroristických útoků, vedených tehdy islámskými fundamentalisty proti Spojeným státům americkým a potažmo i proti celému Západu, otřásl kulturním světem. Zneužití civilních letadel k zavrženíhodnému útoku proti bezbrannému civilnímu obyvatelstvu v době ranní pracovní špičky bylo do té doby neslýchaným zločinem.

Vzpomínám si na svoji cestu do New Yorku půl roku po teroristických útocích. Doprovázel jsem tehdy skupinu českých záchranářů a hasičů, kteří chtěli vzdát hold svým americkým kolegům a jejich pozůstalým rodinám. Pocta hrdinům začínala ve slavné Carnegie Hall. Byl jsem požádán, abych reflexí nad tajemstvím zla v lidských dějinách celé pietní shromáždění zahájil. Nesmírně si této skutečnosti vážím, že jsem směl, jako člen české delegace, vyslovit pocity solidarity a sounáležitosti, které jsme cítili.

V následujících dnech jsme pak navštívili samotné místo útoku na jižním Manhattanu, kde se kdysi k nebi tyčily obě štíhlé věže Světového obchodního centra. V areálu ohrazeném vysokým plotem se ještě usilovně pracovalo. Mohutné stroje odklízely trosky zřícených staveb a množství lidí ručně prohledávalo každý gram nově vyvezené suti a hledalo v něm pozůstatky těch, kteří se stali obětí výbuchu netolerance, zloby a nenávisti.

Možná si ještě vzpomínáte, že z trosek Světového obchodního centra byly vyzvednuty dvě mohutné železné traverzy, které zůstaly spojené ve tvaru kříže. Ten byl pak vztyčen na okraji obrovské jámy, která mezi okolními mrakodrapy v zemi zela. K tomuto kříži položila naše delegace květiny a krátce jsme se tam pomodlili za všechny, kteří právě na těchto místech půl roku před naší návštěvou překročili práh mezi časem a věčností.

Nedaleko od místa útoku stojí na starém hřbitůvku nevelký kostelík z konce 18. století. Ten tenkrát, jakoby zázrakem přežil zcela nepoškozen. Nerozbila se ani jediná jeho okenní tabulka. Z kostelíka se stalo zázemí new yorských záchranářů, kteří riskovali a mnozí i obětovali své životy, když se pokoušeli pomoci druhým. Bezděčně mě při této vzpomínce napadla Ježíšova slova z Nového zákona, že nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí i svůj život.

Nad hlavním oltářem v kostelíku je text Desatera. Právě v jeho polovině stojí jasná a stručná výzva: Nezabiješ. O kolik utrpení by bylo na světě méně, kdybychom my lidé dokázali alespoň toto jediné z Desatera božích přikázání brát vážně a respektovat je. Bohužel se to zatím nedaří ani nám a nedařilo se to ani žádné generaci před námi. Přes to stále existuje hluboké přesvědčení lidstva, že zabíjet je špatné. Bohu díky, že alespoň ještě vnímáme hlas svědomí.

11. září roku 2001 a válka proti terorismu, která poté vypukla, ovlivnily životy nás všech. V dnešním propojeném světě již nejsou události, které by se nás netýkaly. Již není místo, které by bylo příliš daleko. Jsme kamínkem v mozaice světové společnosti a měli bychom se proto živě zajímat o to, co se ve světě děje. A podle svých sil a možností se snažit aktivně pracovat na tom, aby svět, jehož jsme součástí a který spoluutváříme, byl lepší.

Nemá smysl nadávat na to, že nám při kontrolách na letišti vezmou odpovědní pracovníci, kteří dbají o naši bezpečnost, nedopitou láhev Cocacoly nebo v příručním zavazadle zapomenuté nůžtičky. Je naopak třeba uvědomovat si příčiny a následky světových dějů a nevyklízet teroristům pole. Nenechme si od nich diktovat, kam a kdy máme nebo nemáme cestovat. Koho máme volit, protože se jim to bude nebo nebude líbit. Žijme jako svobodní a odpovědní lidé, kteří si uvědomují hodnoty své civilizace a budou ochotni pro jejich zachování i obětovat třeba něco ze svého pohodlí.

11. září již zůstane asi navždy datem se zvláštním nádechem mezi ostatními dny v kalendáři. Velikým uměním člověka je, když dokáže proměnit negativní momenty života ve stavební kameny něčeho nového, pozitivního. To není bezbřehé zapomění a tlustá čára, ale naopak sílu dodávající jasný postoj, který je nesmiřitelný ke zlu, ale otevřený k možnosti nápravy lidského srdce.

 

Pro ČRo 6 Daniel Herman 10. 9. 2009