Dachau 60 let poté

60. výročí skončení 2. světové války si v měsíci květnu připomínaly miliony lidí v mnoha zemích světa. Místa bývalých bojišť, koncentračních táborů, káznic, popravišť a hřbitovů se proměnila v památníky vzpomínek, vděčnosti a smíření. Jedno z významných shromáždění se na samém počátku května konalo také na místě prvního nacistického koncentračního tábora Dachau u Mnichova, který byl osvobozen americkou armádou 29. dubna 1945. Dlouhé procesí biskupů a kněží vyšlo z přilehlého kláštera sester karmelitek a směřovalo do kaple Smrtelných úzkostí Páně, postavené v areálu bývalého koncentračního tábora, v níž se konala děkovná mše svatá u příležitosti výročí osvobození. Klášter Nejsvětější Krve Páně byl postaven v bezprostředním sousedství bývalého místa zloby a hříchu jako symbol pokání a smíření, jako trvalá výzva neztrácet ze zorného pole Boha a jeho lásku k člověku. Mnichovský arcibiskup kardinál Friedrich Wetter připomněl ve své homilii pohnutý osud tohoto místa, které se v době Hitlerovy vlády stalo hlavním kněžským koncentrákem, do něhož byli transportování duchovní různých národů, aby zde na svém těle prožívali těžký úsek křížové cesty, která pro mnohé z nich ústila přímo do bran Věčnosti.

Již 21. března 1933 byl koncentrační tábor v městečku Dachau poblíž bavorské metropole založen jako místo určené pro likvidaci osob nepohodlných novým nacistickým pánům, kteří se chopili vlády v Německu. Prvními obyvateli tábora byli příslušníci německé opozice, kteří se nechtěli smířit s vládou nacionálního socialismu ve své zemi. V průběhu dvanácti let své existence prošlo branou tábora na 200 tisíc vězňů z 38 zemí světa. Přes 30 tisíc jich zde zemřelo, desetitisíce dalších pak putovaly do ostatních koncentračních a vyhlazovacích táborů, které nacisté rozeseli v okupovaných zemích. Američtí vojáci zde při osvobození nalezli ještě 30 tisíc přeživších vězňů, z nichž dva tisíce zanedlouho zemřely na následky věznění.

Od roku 1940 se lágr v Dachau stal rovněž ústředním kněžským táborem Evropy. Z několika desítek českých a moravských kněží, kteří na vlastní kůži tuto "předsíň pekla" poznali, můžeme za všechny jmenovat pozdější kardinály Berana a Trochtu. Prvním knězem, který prošel pověstnou branou s cynickým nápisem "Arbeit macht frei" (práce osvobozuje), byl P. Fritz Seitz z diecéze Speyer, jehož provinění proti Říši spočívalo v tom, že přinášel jídlo polským zajatcům. Rány pěstí, kopance, vysmívání a hrubé urážky jeho kněžství byly prvními "pozdravy", kterými byl pan farář Seitz za branou koncentráku uvítán. Postupem času jej následovalo dalších 2.800 kněží, z nichž 1.106 v Dachau zemřelo. Nejvíce z nich bylo Poláků. P. Andreas Rieser, kaplan z Bad Gasteinu, byl na Zelený čtvrtek 1940 k smrti ubit poté, co ho esesáci surově zbičovali a na hlavu mu nasadili trnovou korunu z ostnatého drátu. Na Velký pátek 1940 a 1941 bylo několik kněží ukřižováno s rukama vykloubenýma za zády, což znamenalo několikahodinové umírání v nepředstavitelných mukách. Tak esesáci "slavili" Velikonoce. Věznění kněží však podle autentických svědectví v tomto vpravdě kristovském utrpení spatřovali blízkost Boha, který neváhal dát v oběť za spásu světa svého jediného Syna.

Kardinál Wetter se ve své promluvě zamýšlel nad tajemstvím zla, které jsou si lidé schopni navzájem páchat, a které někdy překračuje i naše nejhrůznější představy. Zopakoval myšlenku papeže Benedikta XVI. z jeho inaugurační mše, že svět byl vykoupen Ukřižovaným, nikoli těmi, co ho křižovali. Násilné ideologie a režimy se často snažily ospravedlňovat nutností rychlého řešení palčivých problémů člověka i společnosti. Vysmívaly se trpělivosti víry. Avšak svět byl vykoupen právě Boží trpělivou láskou a naopak mnohokrát zpustošen lidskou netrpělivostí. V Dachau se kromě hrůzných podob hříchu projevila i nevšední míra blíženské lásky, která byla ochotná se obětovat až do krajnosti. Míra péče, s níž se někteří kněží starali o své ještě zuboženější spoluvězně, vešla ve známost jako "zázrak z Dachau".

V této souvislosti si můžeme připomenout, že vrchovatou mírou blíženské lásky proslul mezi jinými vězni i mladý kněz sudetoněmeckého původu Engelmar Unzeitig ze šumavské farnosti Zvonková, který byl pro své protinacistické postoje 21.4.1941 zatčen gestapem a zemřel v koncentračním táboře Dachau 2.3.1945. Pro své nasazení při ošetřování nemocných spoluvězňů byl nazýván "andělem blíženské lásky". Okenní vitráž s podobou P. Engelmara ve vězeňském oděvu je součástí výzdoby renovovaného kostela sv. Jana Nepomuckého na břehu lipenského jezera. Osud tohoto mladého kněze, který může sloužit jako příklad za mnohé další, potvrzuje slova mnichovského arcibiskupa, který při zmíněné bohoslužbě řekl, že mučení vězňové přivedli blíženskou lásku k vítězství, zatímco jejich mučitelé se svou nenávistnou filosofií skončili bezprecedentním krachem. Kardinál Wetter dále zdůraznil, že Dachau by nemělo zůstat jen místem vzpomínek, ale mělo by se stát i místem rozhodnutí postavit se i v naší době vždy na stranu humanity, spravedlnosti a lásky. Mělo by nás motivovat k připravenosti nasazovat se pro dobro druhých a převzít tak od bývalých vězňů štafetu dobra a nikdy se nestavět na stranu zloby a hříchu. Svatořečená karmelitka Edita Steinová, spolupatronka Evropy, která zahynula roku 1942 v osvětimské plynové komoře, řekla: "Naším cílem je sjednocení s Bohem a naší cestou ukřižovaný Kristus". Výzvou: "Stůjme i my vždycky na straně ukřižovaného Krista, protože právě on vykoupil svět," zakončil svoji promluvu kardinál Wetter.

Po mši svaté následovala ekumenická bohoslužba na místě bývalého kněžského bloku č. 26. Po boku kardinála Friedricha Wettera bohoslužbu vedl předseda Rady evangelických církví v Německu biskup Wolfgang Huber, zazněly při ní přímluvné modlitby v deseti jazycích, mezi nimi i v češtině a slovenštině. Po bohoslužbě pak následovalo symbolické kladení věnců zástupci státních delegací jednotlivých národů. Českou delegaci vedl místopředseda Senátu Parlamentu ČR Petr Pithart. Již nikdy Dachau, již nikdy násilí a válku. Svět vykoupil ukřižovaný Kristus, nikoli ti, kteří ho křižovali. To je poselství, které si v květnu 2005 odnášely z Dachau tisíce účastníků do svých domovů.

 

Pro českou redakci Vatikánského rozhlasu připravil Daniel Herman 28. 5. 2005