Mír zůstává možný

Poselství papeže Jana Pavla II. ke Světovému dni míru 2004

Již po pětadvacáté se letos na Nový rok obrátil papež Jan Pavel II. k lidem dobré vůle se svým poselstvím ke Světovému dni míru. „Dnes ještě, na počátku nového roku 2004, zůstává mír možný“, píše Svatý otec v úvodu svého poselství. Stále jsme na počátku nového roku, je proto jistě na místě, abychom si papežovo slovo k 1. lednu 2004 znovu připomněli.

V první kapitole Svatý otec zdůrazňuje, že navazuje na tradici, kterou založil papež Pavel VI. na sklonku 60. let 20. století, když vyzval tehdejší studenou válkou rozdělený svět, aby se 1. ledna každého roku slavil Světový den modliteb za mír. Jedenáct poselství adresovaných světu papežem Pavlem VI. postupně vytyčilo souřadnice cesty, kterou je nutno vykonat k dosažení ideálu míru. Dále Jan Pavel II. připomíná Nový rok 1979, který byl jeho prvním na Petrově stolci, a jehož heslo znělo: „Pro dosažení míru je třeba k míru vychovávat“. Svatý otec pokračuje: „Během 25 let pontifikátu, které mi Pán dosud dopřál, jsem nepřestal pozvedat svůj hlas před církví a před světem, abych vybízel věřící, jakož i všechny lidi dobré vůle, aby vzali za svou věc míru, aby přispívali k uskutečnění tohoto prvního dobra, a tak zajišťovali světu lepší éru v pokojném soužití a vzájemném respektu“.

Jan Pavel II. se během uplynulého čtvrtstoletí snažil postupovat vpřed na cestě započaté jeho předchůdcem na Petrově stolci a doslova říká: „Na úsvitu každého nového roku jsem připomněl lidem dobré vůle, aby uvažovali nad různými aspekty spořádaného soužití ve světle rozumu a víry“. Tento souhrn mírového učení nazývá papež slabikářem, který je snadno pochopitelný, ale na druhé straně i náročný pro každou osobu vnímavou k osudům lidstva. Nyní nezbývá než pracovat na tom, aby ideál mírumilovného soužití vstoupil do svědomí jednotlivců i národů. „My křesťané cítíme, že povinnost vychovávat sami sebe a druhé k míru patří k samotnému duchu našeho náboženství. Vždyť pro křesťana hlásat mír znamená hlásat Krista“, píše doslova Svatý otec a dodává, že evangelium, jež je evangeliem pokoje volá všechny k blahoslavenství stávat se tvůrci pokoje.

Výchova k míru, tak jak k ní Jan Pavel II. vyzýval již v prvním roce svého pontifikátu, je dnes ještě naléhavější, protože lidé tváří v tvář tragédiím, které i nadále trýzní lidstvo, jsou v pokušení propadat fatalismu, a myslet si, že mír je nedosažitelným ideálem. Avšak církev vždycky učila a učí, že mír je možný. Církev dokonce neúnavně opakuje, že mír je povinností. Je třeba ho budovat na čtyřech pilířích, které naznačil blahoslavený Jan XXIII. v encyklice Pacem in terris, a to na pravdě, spravedlnosti, lásce a svobodě.

Do tohoto úkolu vychovávat k míru se zařazuje s mimořádnou naléhavostí nutnost vést jednotlivce i národy k tomu, aby respektovali mezinárodní řád. Mír a mezinárodní právo jsou totiž navzájem úzce spojeny. Právo podporuje mír. Vedle právních řádů jednotlivých národů se tak postupně konstituoval komplex norem, který byl nazván „ius gentium“ (právo národů). Právnící, filozofové a teologové se zasazovali o vypracování různých kapitol mezinárodního práva tím, že je zakotvovali do základních požadavků přirozeného práva. Na této cestě nabývaly s rostoucí silou formy univerzální principy, jež předcházejí vnitřnímu právu států a stojí nad ním. Ústřední mezi všemi těmito zásadami je nepochybně ta, podle níž „pacta sunt servanda“ (dohody svobodně uzavřené musí být dodržovány). Svatý otec dále připomíná drama Druhé světové války, které s hrůzami a úděsným pošlapáváním důstojnosti člověka, vedlo na druhé straně k hluboké obnově mezinárodního právního řádu. Vlády zřídily novou instituci – Organizaci spojených národů (OSN) s Radou bezpečnosti, aby bděla nad mírem a nad bezpečností ve světě. Jako základ systému byl položen zákaz použití moci, který podle 7. kapitoly Charty OSN předvídá pouze dvě výjimky: přirozené právo na oprávněnou obranu a systém kolektivní bezpečnosti, který postupuje Radě bezpečnosti odpovědnost v otázce udržení míru s pravomocí rozhodovat a posoudit všechny okolnosti.

Na základě dalšího vývoje situace ve světě je však pociťována potřeba vytvoření nového mezinárodního řádu. Jan Pavel II. zdůrazňuje, že lidstvo potřebuje, tváří v tvář novému a obtížnějšímu úseku rozvoje, vyšší stupeň mezinárodního uspořádání a vyslovuje přání, aby se OSN pozvedala stále více ze stavu chladné instituce administrativního typu na mravní ohnisko, v němž se všechny národy světa budou cítit doma.

Závěrečné kapitoly letošního mírového poselství jsou věnovány „zhoubné metle terorismu“. Papež píše, že dnes mezinárodní právo jen s velkou námahou poskytuje řešení konfliktů, vyplývajících z proměn současného světa, v nichž ke slovu přicházejí organizace, které mají charakter zločineckých a teroristických seskupení. Dokument doslova říká: „Pohroma terorismu se stala v těchto letech nakažlivější a způsobila brutální masakry, které postavily do cesty dialogu a jednání mnoho překážek, a tak rozjitřila lidské mysli a ztížila problémy zvláště na Středním východě“. Aby byl boj proti terorismu vítězný, nesmí se vyčerpat pouze v represivních a trestních operacích. Je podstatné, aby dokonce i nutné použití síly bylo doprovázeno odvážným a jasným rozborem zdůvodnění, jež jsou podkladem teroristických útoků. Je třeba vždy pamatovat na to, že cíl nikdy neospravedlňuje prostředky. V této souvislosti se připomíná rovněž přínos církve, protože historické události učí, že budování míru se nemůže obejít bez respektu k etickému a právnímu řádu. Právě morálka je povolána k tomu, aby učinila právo plodným.

Vizí zaměřenou na budování civilizace lásky letošní poselství Svatého otce ke Světovému dni míru vrcholí. Papež připomíná, že k nastolení pravého míru ve světě musí spravedlnost najít své doplnění v lásce a předpokládá schopnost odpuštění. „Láska tedy bude muset proniknout všechny oblasti lidského života a rozšířit se také na mezinárodní řád. Pouze lidstvo, v němž vládne civilizace lásky, se bude moci těšit z autentického a trvalého míru.“

 

Daniel Herman