Spiritualita a film

40. výročí vydání dekretu II. vatikánského koncilu o sdělovacích prostředcích

Každoroční plenární zasedání Papežské rady pro hromadné sdělovací prostředky, které v první březnové dekádě probíhalo v Římě, mělo letos slavnostní charakter. Delegáti biskupských konferencí a katolických mediálních organizací si totiž připomínali 40. výročí vydání dekretu II. vatikánského koncilu o sdělovacích prostředcích Inter Mirifica, který byl papežem Pavlem VI. slavnostně promulgován 4. 12. 1963.

Tento dokument předestírá velké možnosti, které se prostřednictvím sdělovacích prostředků otevírají, ve službě dobra pro celou lidskou rodinu. Inter Mirifica na druhé straně upozorňuje rovněž na nebezpečí, která se v širokých možnostech mediálního světa otevírají, pokud nebudou respektovány etické a mravní hranice mezilidské komunikace. Na 50 účastníků plenárního zasedání Papežské rady pro média diskutovalo o nejvýznamnějších mediálních událostech ve své zemi v průběhu uplynulých 40-ti let a současně se dělili o své vize v této oblasti namířené do budoucna.

Druhým stěžejním tématem letošního plenárního zasedání Papežské mediální rady byla diskuse nad připravovaným novým dokumentem této rady, který se má zabývat otázkami vztahu filmové tvorby a duchovních hodnot.

Kinematografie má dnes za sebou více než stoletou historii, která je vyplněna nejenom zábavou a poznáním, ale i hledáním smyslu a hodnot života. Filmoví tvůrci se často snaží zachytit a ve výmluvné umělecké zkratce divákovi nabídnout pozitivní i negativní hodnoty, které ovlivňovaly jednání konkrétního člověka, a tím třeba i běh lidských dějin. A právě v tomto specifickém uměleckém pohledu na roli hodnotové stupnice je úloha kinematografie nepřehlédnutelná. Někteří papežové již v minulosti ocenili filmovou tvorbu, jakožto podporovatele pozitivních hodnot. Na druhé straně varovali před destruktivní úlohou vyzdvihování hodnot negativních.

V encyklice Vigilanti Cura Pius XI. v roce 1936 upozorňuje na nebezpečí potenciálního negativního dopadu, zejména na mládež. Kromě toho Pius XI. povzbuzuje filmové tvůrce, aby film sloužil dobru, aby byla využita jeho schopnost být nositelem morálky, vznešených hodnot a krásy, aby sloužil ke vzdělávání atd. ...

K tomuto tématu se vyslovovali rovněž Pius XII. v dokumentu Miranda Prorsus a Pavel VI. v dokumentu Communio et Progressio. Při jedné audienci filmových tvůrců Pavel VI. řekl: „Nežádáme, abyste plnili úlohu moralistů, ale vyjadřujeme důvěru ve vaši schopnost ozřejmovat tajemství lidského života. Hlas umělců i v těžkých dobách vždy připomínal univerzální lidskou touhu po spáse“.

V posledních letech se k filmové tvorbě vyslovuje samozřejmě i Svatý otec Jan Pavel II. V roce 1987 řekl ve svém projevu k filmovým tvůrcům v Los Angeles: „Stovky miliónů lidí sledují vaše filmy a televizní pořady, přejímají vaše názory. Proto má každé vaše nejmenší rozhodnutí globální dopad“. V tomto duchu se neslo i poselství k Mezinárodnímu dni sdělovacích prostředků v roce 1995. Roku 1999 v dopise umělcům se papež zabývá myšlenkou vzájemných vztahů mezi spiritualitou a uměním. Píše, že otevřenost transcendentnu byla vždy pro umělce výzvou.

Návrh připravovaného dokumentu papežské rady pro média připomíná, že v současném sekularizovaném světě je tato výzva ještě obtížnější. Svět má posvátný charakter pro ty, kteří jsou schopni tyto skutečnosti vnímat. Spiritualita není něco člověku z vnějšku vnuceného, není to žádný esoterický systém, ani svévolná disciplína. Spiritualita je vložena do základu lidského srdce a souvisí s touhou člověka pozvednout se nad pouze přirozenou rovinu života. I přes konzumní způsob života dnešního světa stále mnoho lidí hledá duchovní hodnoty. Film je může na této cestě hledání doprovázet. Nenahradí sice službu církve, ale může být stimulem pro život z víry a dodat odvahu hledajícím vydat se na cestu víry. Film musí vždy mít na zřeteli universální kritéria. Prvním cílem tvůrců má být, aby jejich dílo sloužilo pravdě a mravnosti. To v sobě zahrnuje i věčné otázky: Kdo jsem? Odkud jdu a kam směřuji? Proč vůbec existuje zlo? Co následuje po tomto životě? Odpovědi na tyto otázky určují směřování životních cest lidí. Film může napomoci v hledání odpovědí na tyto otázky. Zejména pak, použije-li se i náboženského způsobu vykreslení reality. Nemusí se však jednat pouze o náboženské filmy. Pozitivním hodnotám slouží i filmy, které oslavují ctnosti jako jsou: odvaha, čest, láska, rodinný život, schopnost oběti pro druhé, či filmy o lidech svatého a heroického života. Legitimní je rovněž zobrazování zla, ovšem za předpokladu respektování norem morálky a vkusu.

Paraboly - konkrétní příběhy - jsou již od prvopočátku velmi důležitou součástí křesťanského zvěstování, které používal i sám Ježíš. Když jsou takové příběhy zfilmovány, jejich výpovědní hodnota se výrazně zvýší. Jako audiovizuální prostředek zasahují různé smysly člověka. V relativně krátkém čase je možno zpracovat příběh, který se odehrával po dlouhé roky, a vytáhnout z něj poutavým způsobem žádané poučení. Vytvářejí se filmové modely a atraktivní filmové hvězdy, jejichž sympatická tvář je identifikována s pozitivními hodnotami, které ve filmu vyznávají. Optimální samozřejmě je, pokud tyto hodnoty zastávají i ve svém životě. V této souvislosti je možné zmínit již řadu existujících filmů s duchovní tématikou. Mnohá filmová zpracování Bible, Starého i Nového zákona, počátků církve, životopisů světců, biskupů, kněží i laiků. Podobně existují i filmy s tématikou dalších duchovních směrů a náboženství. Mnohá z těchto děl nesporně přispěla k lepšímu poznání a často i prohloubení úcty k osobě či události, které byla věnována. Existuje též celá řada filmů, které jsou naplněné postmoderním hledáním duchovních hodnot a samotného Boha. Ukazují prázdnotu pouze horizontálně zaměřeného života. Poukazují na důležitost rodiny, význam přátelství, nezištné lásky, oběti, lidské solidarity. Takové dílo má možnost často oslovit lidi, kteří už jsou klasickou pastorací nezasažitelní. Je to specifická forma preevangelizace či nové evangelizace.

Zamýšlený dokument o vztahu duchovních hodnot a filmu chce znovu připomenout, že filmová tvorba má i dnes své pevné místo na aeropágu současného světa a může být dobře využita při díle nové evangelizace, která tolik leží na srdci Svatému otci Janu Pavlu II.

 

Daniel Herman